Dobrodružství aneb kočovný život po Itálii a Rakousku

Dnes bych Vám ráda pověděla o svém dobrodružství na cestách přes Rakousko a severní Itálii. Byl to velmi nečekaný výlet. Takový ten o kterém se dozvíte dvě hodiny před odjezdem a vy si nestihnete ani pořádně zabalit všechny potřebné věci. Takové výlety jsou nejlepší, protože si nestihnete ohledně nich udělat žádné představy, které by Vám pak dojem z cesty kazily.

Na cestu mě pozval kamarád, který tyto cesty jezdí minimálně jednou týdně a který se tímto živý. Jezdí po Evropě a rozváží zboží do různých lokalit. Zval mě již několikrát ale já jsem ho musela odmítat, protože jsem byla šťastně zadaná a o takové cesty jsem dřív nestála. Také aby jo.

Tentokrát byla ale situace jiná. Já jsem byla zrovna dva týdny po rozchodu a silně jsem na sobě cítila, že potřebuji někam nutně vypadnout a vyčistit si hlavu ode všech negativních myšlenek co se mi hlavou honily. Samotné doma mi to nesvědčilo, protože na mě padala špatná nálada. 

Za pozvání jsem byla vděčná. Viděla jsem v tom výzvu za dobrodružstvím. Cestování mě moc baví ale tohle bylo jiné než moje předchozí zkušenosti.....kdy jsem sedla do letadla, přistála a šla spát do hotelu......vše bylo pořád tak komfortní. 

Tady jsme se neměli kde osprchovat, vařili jsme v kastrůlku na vařiči a spali jsme v autě.

V počátku jsem se toho bála, ale nakonec jsem překonala své hranice a bylo to moc fajn. 

S sebou jsem si zabalila jen pár věcí ale pak jsem zjistila, že by mi bohatě stačil kartáček na zuby, suchý šampon, základní kosmetika a trička na převlečení.

Celé dny bylo takové vedro, že jsem propotila snad všechno co jsem na sobě měla. Ani se neptejte, jak jsme se umývali. První dva dny to byla bída a já jsem byla naprosto vděčná člověku, co vymyslel vlhčené ubrousky. Ty mě zachraňovaly v kritických situacích hlavně večer kdy jsem celá lepila a také velké díky za to, že existuje suchý šampon na vlasy. Tyhle ty dvě věci byly pro mě v tu chvíli nejpotřebnější.

První den ráno jsme dojeli do Vídně. Museli jsme se zastavit na letišti ve Vídni, což mě vůbec nevadilo protože letiště a všechno okolo létání mám ráda. Čekali jsme tam dvě hodiny a následně jsme pokračovali směrem na Linz. 

Cesta se mi hodně líbila. Jeli jsme skrze horské průsmyky, lesy a rakouské vesnice. Výhledy byli dech beroucí. To jsem ještě nevěděla že cesta domů přes italské Alpy bude ještě zajímavější.

První noc jsme spali v Rakousku. Jeli jsme až do posledních sil dokud se nám únavou nezavírali oči. Ten den jsme najeli asi 800 km a na místo jsme přijeli až kolem 2 hodin ráno.

Druhý den jsme vstávali brzo ráno. Spala jsem celkem asi 4 hodiny ale únava se na mě ještě naštěstí nepodepisovala. Přesunuli jsme se přes italské hranice a pokračovali jsme směrem k Benátkám přes město Udine. Naše cesta končila ten den v Milánu. Během dne jsme se zastavili v malém městečku ležícím severně od Milána kde jsme si udělali menší procházku k tamním vodopádům. Následně jsme tam rozložili naší ,, polní kuchyni" a na plynovém vařiči jsme uvařili teplé jídlo které jsme si zbaštili v přírodě vedle lesa. 

Pro mě to byl neuvěřitelný zážitek. Naučila jsem se že člověk může žít s minimem a je daleko šťastnější. 

Vařili jsme v kastrůlku Chilli con carne, sprchovali jsme se na pumpě a spali jsme v autě. Byl to zážitek.

Třetí den jsme se pohybovali po Milánu a po okolí. Zjistila jsem že projet po dálnicích okolo Milána je nadlidský úkol. Kolony a bouračky jsou tam na denním pořádku. Večer jsme spali na takzvaném autogrillu. Jsou to areály pro všechny kteří cestují po Itálii autem, náklaďákem nebo motorkou. V areálu je úplně všechno od sprch a záchodů až po restaurace a obchody. Je tam dokonce zdarma wi-fi připojení takže díky tomu můžete pracovat nebo se podívat na ten nějaký film. Ten večer jsem se mohla konečně normálně osprchovat. Sice ve sprchách netekla teplá voda ale to mě bylo úplně jedno. V tu chvíli jsem byla šťastná za jakoukoliv sprchu. Chodila jsem po parkovišti s mokrými vlasy a sušila jsem si je tam na sluníčku. Zážitek za zážitkem. Bylo mi fuk, že po mě lidé koukají.

Tu noc jsem se poprvé vyspala. V noci byla silná bouřka, blesky lítaly všude okolo nás a z nebe padaly kapky velikosti golfového míčku. Já jsem byla ovšem ráda za ochlazení a vlahý vzduch a spala jsem jak špalek. 

Poslední den jsme strávili opět celý na cestě zpět domů. Projeli jsme snad celé Alpy na severu Itálii. Viděla jsem města jako Trento, Bolzano a projeli jsme brennerský průsmyk. 
Ten byl mimochodem nejhezčí. Také jsme projeli okolo jezera Lago Di Garda o kterém jsem slyšela vždy jenom z vyprávění. Bylo to nádherný. Ráno jsme vyjížděli okolo 11 hodiny a již okolo třetí jsme dorazili do Brenneru a večer před půlnocí jsme byli už za českými hranicemi. Tam jsme ještě naposledy přespali. Až doma po 5 dnech jsem se pořádně vykoupala a vyspala ale rozhodně bych jela znova a vůbec by mě to nevadilo.

Celkově najetých kilometrů jsme měli přibližně 2800 za necelých 5 dní a pořádně mě bolel zadek ze sezení :) 

Jaký máte názor a tyhle dobrodružné cesty? Byli jste na podobné cestě?